Běhy

Poslední na startu, první v cíli. Beránek slavil báječný maratonský křest v adventním terénu. Z Prahy přes Brdy až do Dobříše

Tomáš Nohejl 11. 12. 2024

Adventní přeběh Brd z pražského Braníka až do dobříšské Vlašky po stopě nejstaršího českého maratonu už je znovu tradicí, výzvou i svátkem. Pro jisté jedince i místem špičkových výkonů. Šimon Beránek letos při své životní premiéře na této distanci za 2:55 zůstal jen necelé dvě minuty (1:59) za rekordem závodu Ondřeje Fejfara z před dvou let.

První prosincová sobota letos zamířila kalendářním posunem k druhému adventu. Leč síly nebeské, svatopetrské, tedy počasítvorné, zachovali běžcům oblíbeného seriálu Trail Running Cupu přízeň a přívětivým slunečním svitem v marastu sousedních dní přichystaly v tomto čase téměř ideální podmínky. Dva nebo tři blátivé přeběhy, no a co, jsme přece v terénu a přírodě. A trocha povětří, byť z jihu, tedy proti, aniž bychom jeli na kole, k čemuž proťák patří, se snést dalo.

Kde bylo nejlíp? Na golfovém hřišti v Lipencích, kde jste se na konci první desítky ještě museli zvesela brzdit? Nebo nad chatkami v lese pod Cukrákem při těšení na první řádný bufet? Anebo podél Všenorského potoka pod skalkou u osady Durango? Tam ale kalil mysl očekávaný černolický stoupák. Po poledni na brdském hřebeni už se zatáhlo, rozvrtaná kaliště přinesla i blátivou koupel. Seběh do Kytína krom výhledů zdobila i naděje na teplý ionťák na návsi a posledních, jo, ještě devět, lesních k Dobříši.
Celkem 43,41 km, 731 m do kopce, 508 m dolů, nebo tak nějak, jak pobraly hodiny. Jen pro představu: Já osobně za 2996 spálených kalorií, podpořených na cestě třemi gely, třemi sušenými meruňkami, jednou půllitrovou dávkou výživy Perpetuum od Hamer Nutrition, 12 solnými tobolkami od Nutrendu a jedním kousancem do tyčinky. Přesně 4:03 na trati se třemi zastávkami u bufetu a jedním čůráním.

Šimon Beránek přijel úplně poslední na start, málem ho nestihl… „Původně jsem chtěl běžet Pražskou sedmdesátku, ale ta je až příliš destruktivní. Měl jsem naběhaná dobrá tempa na maraton, a tak jsem zamířil nakonec sem,“ omlouval se. A dobře udělal, při svém prvním maratonu tedy zaostal jen dvě minuty za rekordem. „Ani jsem to nevěděl. Teď si vybavuju, že jsem na občerstvovačce na hřebeni musel čekat na nalití pití, možná to mi pak chybělo,“ hlásil o den později.
„V terénu se mi běží líp než na silnici, kde mě stresuje ten čas,“ říká taky. Tady zvolil zajímavou strategii – klidnější roviny a ostřeji do kopce. „Proti větru to stejně líp nešlo a mně se to takhle vyplatilo, výběhy jsem docela řezal,“ pochvaloval si. Ani na volbu silničních karbonek si nestěžoval. „Na tvrdém povrchu mi pomohly a toho tam bylo dost, hlavně ze začátku. Bláto jsem zvládl taky.“

Ostatně podobně se obul i třeba Zdeněk Beck, výborný padesátník, který se po potížích se zraněním po Krkonoších vrátil ve skvělé formě. Doběhl stejně jako loni čtvrtý (3:23). Před ním už jen druhý loňský král Jan Svatoň (3:09, ač o deset minut rychlejší než před rokem), který zkompletoval všechny stupně vítězů, a třetí Jakub Vrbenský (3:16).
Každopádně (nejen) vítěz si zapsal skvělý zážitek. Teď 30letý sochař, který se živí údržbou zahrad, běhá teprve třetím rokem pod vedením Jana Kervitcera (jeho syn Jan se objevil taktéž na trati za slušných – 3:48). Beránek ve druhé atletické lize nastupuje za Olymp i na dráze od 1500 metrů po desítku. Závodí i v triatlonech.

Další zajímavé tváře? 18. Rafael Onzi z Brazílie (3:40), pravidelný účastník TRC. 63. Martin Rajnoch (4:23), bývalý juniorský mistr světa na deblkanoi a pak i ligový ragbista. 135. Štefan Zuberník (5:34), tomu už je 77 a běžel maratony i v Bostonu nebo Berlíně. A nejdéle ze všech vydržel na trati Miroslav Vostrý (8:11!).
Také mezi ženami si užila snovou maratonskou premiéru (3:26:10!) Lucie Šarounová, která přijela až z Příseky u Jihlavy. „Já vlastně ani moc neběhám. Rodiče si pořídili psa, chodím s ním kolem pěti kiláků denně. Začali jsme trochu víc běhat s kolegou z práce, dala jsem si dvakrát Vokolo Priglu v Brně, ale spíš si běhám pro radost okolo padesáti týdně,“ divila se sama 31letá dáma.

Taktiku si stanovila až živelně. „Tomáš (Jon) chtěl jít umírněně. Já napálit to a pak se zařídit podle toho, kolik vydržím,“ usmívala se. Protože je celiak, nesla si veškeré jídlo s sebou, celou trasu zvládla na pár gumových medvídků. „Krize přišla až úplně v závěru, kdy to bylo trošku delší než dvaačtyřicet. V cíli přišly křeče a vypadala jsem jak invalida,“ dodala. „Ale trasa byla nádherná a moc se mi to líbilo. Nerada běhám někde po městě. Taky individuální start mi vyhovoval, nemusela jsem se honit s dopravou.“
Druhá skončila domácí předloňská vítězka Ivona Rejsková (3:32) a třetí Eva Drábeková (3:40). Nechyběla ani pilná kladenská sběratelka maratonů, 64letá Hana Breburdová (5:23) – už se blíží čtyřem stovkám odběhnutých…
Doprovodná devítka po závěrečném úseku z Kytína se vrátila k závodně-hromadnému startu. Velký souboj známého veterána Daniela Kupidlovského s triatlonistou Lukášem Pazderou rozhodl až závěr (34:48 vs. 35:31). Třetí doběhl ještě na dohled Jan Linhart (36:01), pak už nejlepší žena Markéta Kramolišová (40:12).
„Maraton jsem tady běžel před čtyřmi lety, teď na něj nemám natrénováno. Ale šlo se mi moc pěkně, tuhle kratší trať už taky znám,“ jako by se omlouval vítěz, 48letý řidič autobusů pražské MHD a hlavně spíš silničář, který si teď čerstvě koupil první krosové boty v životě.
Trail Running Cup 2024 tímto napsal radostnou tečku. Startovní paušál na příští ročník 2025 je ideálním vánočním dárkem, už ho máte?