Dvě třetiny nahoru, jedna dolů. Infinitní trail okolo Gasteintalu

Každý rok (nejmíň) jeden pěkný velký závod. Tak zní motivační mantra stárnoucího běžce. Zářijový Infinite Trails v Gasteintalu ji letos plně naplnil. Tak pojďme hnedle vzhůru do akce.

Vyráží se časně z miniamfiteátru na kolonádě Bad Hofgasteinu. Šedesátníci (délkou trati) ještě skoro za tmy v šest, týmy v sedm už s vrcholky ozářenými sluncem. My, třicátníci, v půl osmé ještě v chladivém ranním oparu. Míříme lázeňským parkem podél říčky k první pastvině Schlossalm.

Až po proběhnutí ptačí naučnou stezkou a vystoupání prvních výškových metrů zříme v prvním traversu nad údolím tu krásu. Ozařují nás a ohřívají paprsky, rukávy mizí do kapsy, ale jen pár metrů pod námi zakrývá celé údolí ještě mlžná peřina jakoby signalizující nadcházející podzim.

Rozbíhám se zvolna s jasnou strategií. Prvních dvacet do kopce se udržet v takové kondici, abych následujících deset seběhu nekřečoval, a mohl závodit. S respektem k 1859 metrům, které musím zdolat. Nahoru i dolů.

Jen si běžte, nenervím se, když přecházím do (svižné) chůze i v místech, kde bych (byl býval) měl běžet. Pokouším se zavěsit za pohlednější zadeček, ostatně činím tak od tuzemských trailových začátků a tempového spříznění s Kateřinou Krieglovou, a většinou to vychází.

Přes horské louky a lesní stezky šplháme dál kolem soutěsky Mitteregg Gut směrem na Angertal ještě přes Angerbachgraben. Jsme někde na sedmém, odměnou je první občerstvovačka, zatím stačí popít. Než se vydáme znovu do skutečného kopce, až později přesně analyzovaného 650 metry výškového rozdílu na čtyřech kilometrech.

Až po nich se konečně zase rozbíháme v Gadaunerer Hochalmen, úchvatném panoramatickém patře hor. Kus po asfaltce, dál v kamenitých korytech mezi kravami. Opojení trvá krátce, nastupuju do řady do koridoru a ve strmé cik cak linii přes Kreilingersteig na Ochsenriedel.

Ale jo, ty klacky jsem měl vzít, lituju, a přestávám nadávat hůlkařům, kteří se mně dosud motali pod nohama. Závidím jim. Na mé výkonnostní úrovni jsou v mírné převaze proti nám, hrdinům, kteří berou gasteinské kopce nalehko.

U horní stanice Schlosshochalmlift oceňuju bufet s gely a rozinkami, salám i sýr nechávám, dolívám si vodou připravenou kaši Perpetuum. Ještě kus nahoru… nadechnu se u vodní nádrže Schlossalm. Podle plánů bývá obvykle plus mínus kilometr, upínám se samozřejmě k nižší cifře. Osmnáctka ale bliká na horní stanici další lanovky… a šipka ukazuje stále vzhůru. Scheisse!!!

Prudká sjezdovka s příznačným názvem Höhe Scharte, Vysoký hřeben, jejíž horizont skrývá naději. Krok, sun, krok, jako před třemi týdny na rozpálených Portáškách po testu trati Rubenczala. „Jen pojď, ty mašino,“ hecuje mě dobíhající kluk věku mého syna a strká mi do ruky mobil, abych ho cvaknul. Vejška, na instáč, jak jinak…

Avšak ani na třetí konečné peklo nekončí. Naopak, láme se do travou porostlých skal. Po chvíli následují lana mezi šutry, škrábu se po čtyřech, poslední metry za hlasem z vrcholu. Mauskarkopf, Myší hlava, 2330 metrů, polarky ukazují už přes tři hodiny, 19,3 km, německé plány to měly přesně. Scheisse na druhou.   

Konečně začneme padat dolů. Doslova. Po čtyřech po zadku, po ostré hraně hřbetu, který se z obou stran láme do prázdnoty. Mám namotáno, z výšky i z únavy, z pusy mi visí tubus s kaší… ale nohy drží bez křečí, sice tuhé a nafouklé (lýtkové kompresní návleky zase sundám až nejdřív večer…), ale půjde to. Naskakují motory starého dieselu, které pamatují i turbo. Sbíhám uzoučkým korýtkem, traverzy mezi klečí, otevírají se pohledy na další úžasné pláně a údolíčka. Pro tohle jsem sem přece přijel.

Jestliže se mi výstup zdál až nečekaně prudký, pak si představte, že se stejné metry klesají na poloviční vzdálenosti. Jestliže jsem si představoval, že poběžím v tom ideálním náklonu, kdy stačí jen svižně točit, tak to tedy ne. Musíte brzdit, každý krok, navíc s jiným došlapem.

Přebíháme Maurachalm, už bych se napil, naštěstí je tu horská bystřina padající do obrlavóru u horské chaty. To je opravdu lebendiges wasser, živá voda. Seběh pokračuje příjemněji ve stínu už zase lesa, ale pak bolavěji po sjezdovce k Aeroplanstandlu a podél sáňkařské dráhy.

U hotelu Goldberg na kraji Hofgasteinu se napojujeme na úvodní koridor. Stavbou u lanovky, okolo tenisových kurtů, přes most, kurparkem… Slyším cílové tlampače, ale zároveň vnímám jako by mě přikryla peřina, teď poledního žáru na šotolinové cestě.

Křeče jsem do svalů (skoro) nepustil, ale teď nohy s nevídanou výškovou náloží odmítají po rovině dokončit práci. Míjejí mě nejlepší pětačtyřicátníci startující 45 minut před námi, no jo, kluci z hor… Zatáčka, první brána, druhá zatáčka, cílová rovinka, ale jo, dám to. Endorfinové slzy se derou z očí, poslední krok za čáru.

Další životní (běžecký) zážitek. Infinitní! 

Prázdný žaludek se obrací naruby… což už přežiju, naopak oceňuju, jak jsem se vyndal. Dlouhé minuty sedím na lavici ve stínu a zalívám se vodou, pak se přesouvám k pivu do polohy vleže. Čtyři a půl hodiny jsem odjel na pět gelů, tři ampule magnézka a jednu dávku kaše, k tomu voda a ionťák. Teploměr tady dole ukazuje 32.

Dojezd pokračuje celé odpoledne zaslouženě v Alpentherme. Chladnější přírodní voda, teplejší v termálním bazénu. Pořadatelé míchají proteinové afterdrinky, pivo, smaží palačinky. Nabízejí se lymfatické kalhoty, masážní pistole i kádě s ledovou vodou. Mezitím stále dobíhají další účastníci, s padající tmou i chladem nejvytrvalejší šedesátníci včetně našeho parťáka Dinua z rumunského podhůří Fagaraše. Přes třináct hodin v boji…

Interesantních, nebo aspoň velmi spřízněných postav, jste tu ale potkali spoustu. Za všechny Petter Engdahl, švédský vítěz třicky, patří do top trialového běhu, můžete ho sledovat v sériích GTWS i UTMB (kde vyhrál letos kratší Eiger i Transvulcanii na Kanárech). Uvádí svoji hodnotu VO2max 92 ml/min, takže jiná kategorie…

Taky třeba André Schürrle. Bývalý německý fotbalista, člen týmu mistrů světa 2014 a hráč mj. Dortmundu. V devětadvaceti (teď mu je 34) ho svět profesionální mičudy přestal bavit a zamířil do přírody. Před dvěma lety v lednu vyběhl v mrazu na Sněžku jen v trenkách… Tady dal v týmu 44 km za 8:05. „Senzační atmosféra. V cíli jsem sice myslel, že už nikdy víc, ale druhý den ráno jsem se přihlásil na příští rok na 60,“ řekl.

Pravidelně se účastní týmy německé reprezentace běhu na lyžích v rámci přípravy na zimu. Letos tu byl i Luis Hernando Fernandez, čtyřnásobný španělský mistr světa v trailovém běhu a sky runningu, dříve olympijský biatlonista. Nebo Max Hitzig, čerstvý světový šampion ve freeridovém lyžování.

Režie mladého závodu, který přinesl šestou edici, také nabízí zajímavé unikáty. Jako hlavní se promuje, původně jediný, týmový závod trojic na 100 km s převýšením 7700 metrů, kdy všichni startují společně, ale každý se pak vydá na svoji trasu (21, 35 nebo 44 km) a sčítají se časy. Adidas sem zve své zaměstnance z celého světa, letos startovalo 116 týmů. Naopak se nevyhlašovaly – nebo hlavně neuváděly ve výsledcích – věkové kategorie jako téměř všude, což se ale prý (snad) změní. Možná proto bylo vidět méně veteránů.

Obecně: nádherné panoramatické tratě, technicky pestré, avšak zvládnutelné, ale pro našince hodně obtížné výškovými metry. Pro úplnost vítězové: 15 km: Jakob Lauerer (1:07) a Anna Hahnerová (1:19). 30 km: Petter Engdahl (2:48) a Sheila Avilésová (3:25). 45 km: Suman Kulung (4:41) a Selina Regenfelderová (5:43). 60 km: Erland Eldrup (7:55) a Isabela Avensová (10:14).

Pokud jste chytli inspiraci, za rok se běží 5.-7. 9., hlaste se brzy, bývá plno. Letos měli 1600 čísel a vyprodáno, za první den se jich udalo hned 300 na rok 2025.

4denní výprava Gastein Infinite Trails

čtvrtek

příjezd s iniciační koupačkou po cestě (doporučuji Achensee)

„shakeout“, společné proběhnutí s místními běžci cca 10 km

lehká regenerace v hotelovém bazénu

pátek

prezentace do závodu

testování bot a oblečení adidas Terrex na Sportgastein (1690 m)

odpočinek, ladění formy, příprava na závod

sobota

závod 15/30/45 nebo 60 km

odpoledne relax v Alpentherme vedle cíle

večer závěrečná párty tamtéž

neděle

lehký výklus dle pocitu a stavu nohou

jóga protažení na vrcholu Stubnerkogelu (2023 m) a procházka po vyhlídkovém visutém mostě

rozlučková Kaiserschmarrn party (s proslulým císařským trhancem se švestkami a jablečným pyré)

vykoupání a vyplavání cestou domů (doporučuji Achensee)

tip na komfortní bydlení hned u startu/cíle: Hotel Österreichischer hof

Gasteintal, údolí zaslíbené trailovému běhu

Tak trochu ukryté údolí spolkové země Salcbursko míří k jihu ze spojky od korutansko/slovinské dálnice (za Bischofshofenem) na Zell am See a Kaprun.

Dole stoupáme z Klammsteinské soutěsky přes tři obce Dorfgastein, Bad Hofgastein a Bad Gastein od 800 metrů k tisíci (až poslední Sportgastein má 1590 m). Okolní svahy se šplhají lehce přes dva tisíce a zůstávají povětšinou zelené, což jinde takhle vysoko nenajdete, a dává jim to svébytný půvab. Postupně přejdou z vysokohorských pastvin až k trojkovým štítům nedotčeného Hohe Tauern, největšího národního parku střední Evropy.

Ideální podmínky pro trailové běžce (a pochopitelně i chodce) nabízí přes 600 km značených (běhatelných) trailů. Místní okružní Gastein trail má 75 km (4643 m převýšení) a nově značený Hohe Tauern Panorama Trail dokonce 270 km, oba se dají přeběhnout nalehko na etapy s noclehy na horských boudách. Najdete tu také výjimečný lázeňský servis teplých minerálních pramenů s radonem, včetně nejstarších rakouských lázní Felsentherme v Bad Gasteinu. A zmínku zaslouží i kvalitní jídlo (i pití). „Chceme, aby se trailové běhání stalo naším poznávacím znakem,“ říká Hanna Niederführová z místní turistické centrály. Není divu, že partnerem sportovního vybavení celého regionu je adidas Terrex, brand u nás (bohužel) téměř neviditelný. Golfové hřiště s 18 jamkami si tu i oběhnete, feráty na zpestřenou dáte taky, ale bike ráj pak najdete spíš o necelou hodinku dál, nejlíp v kombinaci Saalbach/Hinterglemm/Feierbrunn/Leogang.

Na podzim se tu koná ještě i festival jógy anebo jazzové jam session. Nebo zkuste ochutnat Gasteinské údolí už v zimě s lyžemi. V prosinci (13.-15.) tady startuje Ski Classics, síť propojených sjezdovek má přes 200 km, skialpové trasy a profily jsou nekonečné…  

Foto: adidas/Torben Wegerhoff, Stefan Schaaf, Ronny Katsch, Manuel Marktl, Jens Klatt, Matthias Wendling