Přes tolik bláta jsme ještě neběželi, těšili se v záři podzimního slunce na Česko-německém půlmaratonu

Už nádherně zabarvenou a sluncem nasvícenou, ale také zachlazenou a zavlhčenou podzimní kulisu nabídl sedmý Česko-německý půlmaraton Trail Running Cupu v Nemanicích. V takovém blátě se tady ještě neběželo! Ale nikdo nereptal, naopak všichni praví přírodňáci si lebedili.

Téměř 23 kilometrů přes Novosedelské hutě, Lipovou a okolo zpátky. Teplota lehce nad deset, jen na mýtinách trochu pofukovalo. Ideální povětří svěžího lesa, cesty a stezky často bahnité, hraniční seběh po kluzkých kamenech, obrostlých napitým mechem a závěrečný přeběh vysokou travou podmáčené louky… Počasí taky pro houbaře, však jeden zanechal pár kousků pro zpestření občerstvovačky. Jinak opuštěná nedotčená krajina Českého lesa za vrchem Čerchovem. V cíli pak dřevěná medaile a hovězí vývar s knedlíčky. Potřebujete víc ke štěstí?

„Tady jsem byl poprvé a je to nádherná trasa,“ vykládal v cíli nadšený vítěz Jan Svatoň, občasný účastník seriálu, který kombinuje silnici s terénem a sem přijel i s rodinkou z Prahy. „Sice hodně bláta, ale opravdu moc pěkné kulisy, náročný byl hlavně ten závěr přes kopec, a ještě dlouhou louku. Ale to už jsem zůstal naštěstí sám a nemusel se honit,“ dodal běžec, který se řídí wattmetrem, pro cyklisty běžnou, ale pro běžce stále ještě málo objevenou „kontrolní“ hodnotou. „Mnohem přesněji mi ukazuje zátěž, abych se nepřetáhnul, než třeba tepy. Optimální mám tři sta wattů, držel sem je skoro celou trať. Po rovině jsem přidával, do kopce držel tak akorát,“ vysvětlil muž, který dal třeba letos silniční pražský maraton za 2:57. Druhý skončil František Šup, třetí Lukáš Suda, všichni tři čtyřicátníci.

Mezi ženami obhájila loňský primát Dominika Holá z nedalekého Stodu. „Málokdy se vracím na stejný závod. Ale tady je to fakt krásný, až se to běží skoro samo,“ usmívala se slečna, preferující přírodní běhy. A to má za sebou letos i traily na Lago di Garda nebo v Německu. Oproti loňsku se polepšila o necelou minutku. „Jsem asi v o něco lepší formě, ale letos to bylo těžší, měkčí povrch. Ale mně vyhovuje chladnější počasí. A honila jsem se zase s kluky,“ doplnila. Druhá Alena Sýkorová za ní doběhla po téměř devíti minutách, třetí Klára Machová po dalších šesti.

Atraktivní vlajky cizinců nejen z Německa, ale i z Brazílie (pravidelný Trail Running Cup závoďák Rafael Onzi konečně běžel i v dresu fotbalových kanárků) nebo Indie zdobí výsledkovou listinu. Nejstarším (ale rozhodně ne nejpomalejším) účastníkem byl opět 78letý Petr Boušek, který přijel až z Častolovic pod Orlickými horami na opačném kraji Čech. „Loni jsem unavený cestou domů zavařil spojku v autě. Tak jsme si letos se ženou udělali hezký víkend v Domažlicích, kde jsme přespali v hotelu, vyšli si na procházku a pojedeme zpátky na druhý den v klidu,“ vyprávěl v cíli.

Doprovodný závod na kratší trati, prodloužené tentokrát zásluhou lesních prací dřevařů na 9 km, vyhráli Petr Ptáček (33:59) a Jana Wolfová (41:24).

Dalším korálkem na letošní šňůře Trail Running Cupu bude tradiční kros Motolské jamky (10 nebo 5 km) na kopcovatém golfovém hřišti nejstaršího českého klubu v Praze 3. listopadu. A na závěr se těšíme na adventní terénní maraton Praha – Dobříš 7. prosince.

Kompletní výsledky najdete zde.

Průběžné pořadí seriálu TRC 2024 po 4 závodech na www.trailrunningcup.cz

Reportáž z Brdského půlmratonu je tady.

foto: Radek Bouček/TRC