Z Czech tour až do Paříže povede cesta autentického šampiona Alaphilippa

Dvojnásobný mistr světa, vítěz šesti etap na Tour de France, král klasik Milan – San Remo nebo Strade Bianche je v Česku skoro jako doma. Ano, Julian Alaphilippe už v roce 2010 tady prohrál spurt na cílové čáře juniorského světového šampionátu v cyklokrosu s Tomášem Paprstkou. Pak jako člen Bakalovy skoročeské development formace Etixx/ihned.cz jel i Velkou cenu Hradce Králové, Závod míru do 23 let nebo Czech tour před jedenácti lety. A dnes vpodvečer už znovu pózoval v Olomouci jako hlavní hvězda před čtvrtečním prostějovským startem letošního ročníku.

Jste tady skoro jako doma, že?

Ano, máte pravdu, v České republice nejsem poprvé. Už jsem tady pár závodů absolvoval. Ale jo, jsem moc rád, že jsem si mohl udělat záložku Česko, ale tohle bude asi můj poslední zápis do ní. Ale nadcházející olympiáda v Paříži mi dává velkou motivaci, tu nejlepší.

Takže tady chystáte poslední přípravu, jaké plány máte ve vašem týmu Soudal/Quickstep pro Czech tour 2024?

Myslím, že tady máme silnou sestavu. Určitě se chceme pokusit vyhrát etapu a já samozřejmě budu chtít vydat ze sebe to nejlepší. Hned první etapa bude pro spurtery, takže se podíváme na Lombardiho, který je opravdu rychlý. Dál to budeme brát den po dni, a pokud se podaří i mně vyhrát. etapu, budu šťastný.

Celkové převýšení celé letošní Czech tour bude přes 9000 metrů za čtyři dny, studoval jste profily stoupání?

Ano, je to opravdu nahoru s různými sklony a já se určitě víc těším na druhou a třetí etapu. Myslím, že budeme mít závodní pole na dobré úrovni, přijela spousta silných týmů. Takže jo, těším se. Trať vypadá nádherně a všichni si to užijeme.

Na menších závodech, což už tedy není případ Czech tour, se závodí bez vysílaček. To více vyhovuje vašemu pojetí, že?

Je to trochu autentičtější závodění. A také méně práce pro mého sportovního ředitele, takže je také spokojený. Rád na sebe beru zodpovědnost v závodě, také vás to nutí, abyste více přemýšleli. Není to špatné.

Jak hodnotíte vaši dosavadní sezonu, máte už v nohou 54 závodních dní včetně Down Under, klasik, Romandie, Gira s vítěznou etapou i Okolo Slovenska. Jste v dobré formě?  

Myslím, že ano. Po Giru jsem závodil jen na Okolo Slovenska, takže teď jsem absolvoval dvoutýdenní soustředění ve výšce. A tady nastal čas zjistit, jak se opravdu cítím. Myslím, že jsem v tréninku odvedl dobrou práci a doufám, že jsem připraven na Paříž příští týden.

Na co se od vás můžeme těšit na „domácí“ olympiádě, pozdvihnete mušketýrský kord a zavlaje nad Seinou a nad Bastilou vaše francouzská trikolóra?

Jaká jsou má očekávání? Páni, nevím, jestli půjdeme zkusit najít dobrého kouzelníka… Chci se pokusit vyhrát ten závod. Bude ale hodně zvláštní, 270 kilometrů s týmem pouze o čtyřech lidech. Moc si od toho neslibuju. Chci jet full gas, vzít to jako závod a moc nepřemýšlet o všech těch věcech okolo. Ale pořád je to olympiáda, něco jiného než všechny ostatní závody. Budu se snažit, to mi věřte.

Tedy teď pojedete opatrněji?

Doufám, že nebudu až příliš opatrný. V žádném závodě nechcete spadnout a měli byste si dávat pozor, ale v závodě se to zkrátka někdy semele. Musíte jet. Také někdy opravdu rychle… Takže udělám, co bude v mých silách. Ale závodíme pro vítězství, že?

V týmu tady máte českého parťáka Josefa Černého, na Giru jel s Janem Hirtem, jak vzpomínáte na Zdeňka Štybara a Petra Vakoče?

Jo, pořád jsme dobří kamarádi, objeli jsme spolu mnoho závodů i tréninků. Jsme v kontaktu, vím, že se Petrovi teď docela daří na gravelu. Mám na ně jenom dobré vzpomínky.

A jak to vypadá s vaším dalším angažmá. Je vám dvaatřicet, v Quickstepu končí smlouva a v zimě o vás šéf Lefevre nemluvil zrovna moc pěkně…

Ano, smlouva končí a já teď ještě nevím, co bude dál.

Jak dlouho chcete pokračovat v kariéře bez ohledu na tým? Až do osmatřiceti jako právě třeba Štybar?

Ne, ne, to určitě ne. Myslím, že přichází mých posledních pár let. Už teď můžu říct, že jsem udělal opravdu dlouhou kariéru. Momentálně si užívám být tady, soustředím se na tuto sezónu. A pak se uvidí.

foto: Jan Brychta