Dítě na lyžích. Jak ho učit, zabavit a trvale pro ně získat
Sdílet
Hory a lyže patří do vaší DNA, ale dokážete je přenést správně i do té v těle vašich dětí? Ne se všemi složkami se to přece podaří, že. Ať se snažíte, jak chcete. Bývalý reprezentant v alpském lyžování, později trenér a šéf vlastního týmu, také televizní expert lyžařských závodů Jan Holický nám pomohl sestavit základních deset okruhů a poskládat pár pravidel, nebo spíš osvědčených zkušeností a postřehů, jak na to. Čtěte, zamyslete se, inspirujte.
Podobně jako u kola, i tady vycházíme z jasné premisy: Dítě vedeme postupně, pozvolna, radostně, nejlíp vlastním příkladem.
A před třemi lety jsme objevili ideální terén u Prahy v Chotouni.
1. Kdy začít? Jak se postaví na nohy
Základní pravidlo zní: Když se dítě postaví na nohy, je koordinačně schopné držet rovnováhu, může na lyže. U každého jedince to může být jinak, ale klidně i ve dvou letech. Je ovšem potřeba najít vhodný terén, ideálně mírně skloněnou plochu s pozvolným dojezdem. Dítě neumí samo zastavit. „Naučí se ale jezdit rovně dolů. Když se dostane na lyže pravidelně, když se mu věnujete, za pár dní takto lyžuje a většinou toto sjíždění děti ohromně baví,“ říká zkušený trenér i otec dvou dcer Jan Holický.
Musíte ho naučit také další zásadní věci, jak se nacvaknout do lyží, jak se na nich pohybovat, popojít. Když cítíte, že jízdu zvládne, můžete ho vzít i na sjezdovku. Pro jistotu s pásem (autor těchto řádků využil i vodítko na psa), na kterém mu ponecháte volnost, ale jistíte ho, abyste měli pod kontrolou jeho rychlost a případné překážky. „Jištění přes popruhy však někteří instruktoři hodnotí negativně, protože malého lyžaře tahá do záklonu. Jinou možnost s ohledem na bezpečnost ale neznám.“ A na mírném kopci není jeho vliv tak výrazný.
Jakmile dítě vyspívá, mozek mu začne dávat signály obav a strachu z pádu, neschopnosti zastavit. „Začne plužit, jde těžištěm dozadu, přisedá si a padá. To je třeba ihned zastavit a začít od začátku. Musí si znovu osvojit pocit jízdy, vyrovnaný postoj, ale už s návazností, že dokáže samo zastavit.“ Proto není ani pozdě začínat zcela od nuly teprve ve čtyřech nebo pěti letech, kapitolu druhého začátku pak třeba přeskočíte, věkový ideál nelze přesně stanovit.
Každopádně učení základních návyků a pohybové koordinace se nejlíp získává v útlém věku, v odborné terminologii v senzitivním období, kdy se zafixují navždy. I když u lyžování to neplatí tolik, až limitně, jako třeba v gymnastice nebo plavání. „Nejlíp se dítě naučí lyžovat do osmi do devíti let. Talent v tom věku už dávno jezdí i mezi bránami a závodí,“ dodává kouč.
2. Jak začít? Postupně, plynule, všestranně… na pásu
Platí ještě kdysi prosazovaná posloupnost: nejdřív běžky pro snazší manipulaci a získání citu na pohyb s lyžemi, až potom sjezdovky? „Jsem zastáncem všestrannosti, rozhodně není třeba nechávat děti jenom na sjezdovkách,“ míní Holický. Vycházíme z přirozeného získávání zkušeností s horským prostředím a lyžemi.
Běžky umožní jiný druh pohybu, rozšíří záběr, schopnost skluzu. Podobně i skialpy s výstupem do kopce na pásech, pak je potřeba po sundání jen kontrolovat bezpečný sjezd. Lyžařské zdatnosti, především rovnováze, prospějí i brusle s kratším manévrovacím nožem a oproti vázání volnou patou.
„Pohyb na lyžích dávkujeme postupně a plynule. Jedna z variant je tahání na hůlce, sjíždění pozvolného kopce a pak pohyb na jezdícím koberci, páse. Ten považuji za přímo geniální vynález, tam už musí držet rovnováhu, nahoře ho to samo ,vyplivne‘, a získá tak sebevědomí při samostatném přesunu. Až nakonec se dostaneme ke koordinačně náročnější jízdě na kotvě. Jak se bude cítit, hlavně žádný tlak a stres.“ I v Česku se najde dost míst s kvalitními podmínkami, s pásy a dětskými plácky a vleky.
3. S kým začít? S partou, hravě, bezpečně
Rodič, nebo instruktor? Sám, anebo ve skupině, ve školičce? „Psychologicky je pro dítě vždycky lepší kolektiv, kde se zabaví. Dvě hodiny vydrží na kopci, ale na lyžování se dokáže soustředit jen pár minut. A zkušení instruktoři s tím umějí pracovat. Máš jistotu, že to dělají správně a učení mu neznechutí. Rodiče svoje dítě často víc nutí, i když to myslí dobře, tím nemyslím až fyzické pobídky nebo vulgární výrazy. Obvykle nemají tolik praxe, mohou založit špatné návyky,“ varuje trenér.
Kruciálním bodem zůstává lyžařský postoj. Od první chvíle nestát toporně, ale uvolněně, měkce v kolenou – opřít se do jazyků lyžařských bot, mírně se předklonit v ramenou a vytvořit jakousi siluetu těla z boku v podobě písmene Z. Pak se vydat na jízdu šikmo svahem, traverzem, už na hranách. To donutí zatěžovat obě lyže a obě hrany, dokonalé do moderního carvingového stylu. Následuje otočení formou přívratu, špičky k sobě, váhu na vnější nohu a zase traverz na druhou stranu. „Na sjezdovce ale při tom musíš s dětmi dávat pozor, najít si bezpečné a vhodné místo. Ideálně ve dvou, máma vepředu udává kurz a táta vzadu chrání pozici před nebezpečnými jezdci,“ upozorňuje zkušený kouč.
4. V čem začít? Základ měkké boty, lyže menší než postava
Často se začíná chybně už s výběrem materiálu. Vezme se, co padne pod ruku, často už nemoderní, tvrdé, staré… „Klidně pořiďte materiál v bazaru, ale zánovní. Aby se dítěti líbil, aby je bavilo ho používat. Řada prodejců nebo servisů nabízí roční pronájem celého setu, to je bezvadné řešení. A základem jsou boty,“ radí Holický. Bota musí mít schopnost nákleku, být měkká a správné velikosti – ani malá, ani velká.
Délka lyží by obecně neměla přesahovat výšku postavy, víc a víc se používají vykrojenější modely, které snáz zatáčejí v carvingovém oblouku. Až postupně se poohlédněte po kvalitnějších, pružnějších lyžích na náročnější profily a povrch.
Vyrazit bez helmy už snad nikoho ani nenapadne. I s ohledem na šetrnost k ní lépe než integrálky se sklápěcími štíty poslouží samostatně helma a brýle. Pokud se vydáte na sjezdovku, neztratí se páteřový chránič, ale měkký a pohodlný, ochrání hlavně při možné nekoordinované srážce s jiným i větším lyžařem. Ostatní není nutné, malý sjezdař není tak rychlý, ani těžký, aby potřeboval třeba airbag.
5. Kdy používat hole? Až později, jako tykadla
„Začátky rozhodně bez nich, tato metodika platí v každém věku,“ vysvětluje trenér. Později se vozí obě společně před sebou, za sebou, propletené, učí se tak správně držet tělo. Hole se nesmějí stát prvkem, který pomáhá k zatočení, při tom přetáčejí špatně do rotace vrchní polovinu těla. „Jsou to pouze protažená tykadla. Vršek zůstává pevný, potřebujete ho zafixovat, nenakrucovat se. Zatáčení na lyžích tvoří pouze přiklonění kolen dovnitř do oblouku. Nikoli rotace ramen či všemožné pohyby pažemi,“ dodává náš rádce.
6. Jak se obléct? Nejhorší je se spařit…
„Můj otec mi říkal: Když je ti zima, svlíkni se. Zní to bláznivě, já vím,“ překvapuje Holický. Ale má to logiku. Když se potíš, ochlazuješ se. A to je přece v zimě špatné. Když jsi zpocený a mokrý, prochladneš. Ještě horší! Proto je potřeba zabránit enormnímu zpocení. Když už se tak stane, hned do tepla a převléknout.
Zkuste i pohled z druhé strany. Když se svléknete, tělo se aktivuje. A je-li vám skutečně zima a vezmete si oblečení navíc, opravdu se zahřejete. Po dojezdu máte tep třeba 180, pak usednete na deset minut na lanovku a vychládáte. Několikrát za sebou. Zpocený trpí na lanovce mnohem hůř.
K důkladné termoregulaci, která u dětí ještě není dokonale vyvinutá, potřebujete i pořádné jídlo a pití a z něho dostatek energie. Hlavně před výkonem, případně při něm jako svačinku. Zkrátka neposlat dítě na/pod kopec moc oblečené, aby se nespařilo. Raději ho vyslat s batůžkem s energetickou tyčinkou, pitím a jednou mezivrstvou oblečení navíc.
7. Jak často lyžovat? Čím víc, tím líp
Berme za většinovou situaci, že nebydlíte na horách. Peníze jsou na prvním místě a záleží na nastavení rodiny, kolik financí a času chce investovat. Proto těžko paušalizovat. Každopádně platí: Čím víc (na sněhu, na lyžích), tím líp.
Jezdit na den víckrát týdně na hory je únavné a náročné. „Ideální jsou tři dny v kuse, pak už seš zase hodně unavený. Tedy prodloužený víkend třeba jednou za dva týdny. Dítě se učí strašně rychle, za tři až čtyři týdny se posune z nuly hodně daleko,“ konstatuje trenér. Pakliže chce závodit, stává se podle něho nezbytným a nenahraditelným trávit na horách a na lyžích dva až tři dny z týdne už od útlého věku.
8. Jak najít linii dostatečného režimu? Ale neznechutit…
„Ta hranice je daná věkem, tří nebo čtyřleté nemůžeš drtit,“ mírní přehnaně nadšené trenér. Děti chtějí lyžovat a učit se to samy, baví je to. Jen hodně nezkušený rodič jim to z přemíry snahy znechutí. Pokud jsou vedení rozumně ke sportu, pohybu na horách a vidí rodiče jako součást těch aktivit, většinou se podaří je získat a navždy se budou k lyžování rády vracet. Naučí se lyžovat z vlastní vůle, není třeba je nutit, najdou si ale svoji cestu.
Volné lyžování tvoří naprostý základ – postupně objevují větší prostor, větší kopec, jak přejet boule, zvykají si na různé povrchy. To vše musí navnímat nejlíp opět v komfortu s rodiči po boku. „Pak už nikdy nebude mít problém s lyžováním a neočekávaným překvapením. Záleží jen na něm, kam až se bude chtít posunout.“ Když se mu naopak nechce, nikam ho netlačím. Počkáme, nebo se lyžování víc třeba chtít věnovat nebude. I s tím se dá žít. I když hůř, že, víme my, poučení.
Pokud bude závodit, doporučuje se začlenit ho do oddílu, kde s dětmi pracují dobře trenéři se vzděláním, naučí je jezdit branky. Což je baví a přináší další impulz pokroku, mohou se poměřovat, to znamená obrovskou motivaci. Skutečné alpské lyžování je až to brankové. Musíš se udržet v prvně dané trati.
„Tento model přináším i běžným lyžařům na mých kempech. Naučíte se více ovládat připnuté sportovní zařízení. Jízdou v brankách se posune vpřed lyžař v jakémkoli věku. Závodit vůbec není třeba. Návrat zpět na volné svahy po brankové průpravě zvedá limity každého. Dokážete rychleji reagovat, ovládáte lyže na jiné úrovni a ve větším přetížení,“ přidává zkušenost ze svých kempů Holický.
9. Jak změnil výuku lyžování carvingový styl?
Carving rozhodně zjednodušil výuku. „Ale někdy i dospělí lyžaři, dokonce závodníci, sice zvládají carvingový oblouk, ale neumějí lyžovat, nemají základ,“ konstatuje trenér. Zatížíš lyže a děláš vlnovku, ano, to jde mnohdy snadno. Ale při důkladnější analýze se zjistilo, že lyžařské dovednosti, donedávna považované za samozřejmé, chybí.
„Posledních deset let se stal jedním z parametrů nominace do mládežnické reprezentace dovednostní test před komisí, která body hodnotila styl,“ zdůrazňuje bývalý člen národního týmu, účastník olympiády i mistrovství světa. „Obecné základy tam zkrátka musí být. Postoj, přenášení váhy v přívratu. Někteří reprezentanti se to museli doučit v patnácti letech.“
10. Jak se na lyže připravit a kompenzovat je? Všestranností.
Pohybová všestrannost má pro lyžování nesmírnou důležitost. Netrávíte čas jen na kopci a na lyžích. Ale potřebujete taky běhat, posilovat, protahovat se. Střed těla, záda, břišní svaly… Už od dětského věku.
Lyžování je sportem rovnováhy. Pro správné těžiště, musíte mít určité svaly posílené, to je základ. „Dospělí borci na startu svěťáku posilují, aktivují různé partie těla,“ připomíná Holický, který léta působil také v roli televizního spolukomentátora.
Především pro děti se však používá jako posilovací nástroj pouze vlastní tělo, různé míče a gumy, ty napnete jen tolik, kolik máte sílu. Zátěž si vytvoříte sami, nelze se přetáhnout. Využívají se i jógové prvky, různé limitní pozice, výdrže, rotace. Tím se aktivují svaly, o nichž často ani nevíte.
Lyžování je všestranný sport poskládaný z dílků od atletiky po gymnastiku. Potřebujete rozvíjet samotnou rychlost, rychlost reakce a pohybu – což se dá hůř ovlivnit, dále orientaci v prostoru, odhad a schopnost řešení krizových stavů. Je to široký komplex pohybových i morálně volních schopností a dovedností.
Jeho součást tvoří i péče o tělo, především protahování, aby nedošlo k přetížení především v nejnamáhanějších částech, kolenou a bedrech. Jejich stav může negativně ovlivnit i prochladnutí nebo špatné jídlo nedostatečné pro stavbu a růst svalů, šlach a chrupavek. Ani dětem se nemusíte bát podat v přiměřené míře náhražky a doplňky stravy, které jim pomohou ve správném vývoji a růstu.
foto: IDM, Levelsportconcept
Pět motivačních bodů
- Správný příklad a vzor v rodině
- Pozitivní zážitky na kopci
- Seřízené vázání na lyžích dobré délky
- Rozumné oblečení – ani málo, ani moc
- Přiměřená, ale stupňující se náročnost