Homoláčovy keňské a (půl)maratonské postřižiny

Delší volno + kratší africký kemp = zoom k půlmaratonu. Tak vypadá rozjezd sezony elitního českého běžce, zkušeného Jiřího Homoláče. Včera (ve čtvrtek 31. 3.) se vrátil z Keni, kde běhal až v pětadvacetistupňovém slunci. A zítra (v sobotu 2. 4., jak to dopadlo, čtěte v závěru, pozn. aut.) nastoupí v mrazu a možném sněžení na Pražském půlmaratonu. „Forma je dobrá, lepší než v minulých letech,“ těší se.

Naposledy závodil koncem listopadu v mistrovském krosu, den nato se ještě vyklusal a pak se víc než měsíc nerozběhl. „Ani mi to nechybělo, potřeboval jsem si odpočinout,“ usměje se 32letý brněnský běžec. Poslední dva roky neměl ideální, toužil po lepších výsledcích, trápila ho zranění. Teď si dal dovolenou, chodil lehce cvičit, třikrát se vydal na běžky. A dostal znovu chuť, aby 3. ledna „nastoupil do práce“.

Pod vedením kouče Róberta Štefka, špičkového česko-slovenského vytrvalce nedávné minulosti, trénoval doma, ale rychleji se dostal do kvality. Do keňského Itenu odletěl koncem února v lepší formě než obvykle, i když po cestě chytil nepříjemný kašel. „Rychle jsem se aklimatizoval, Robo mě sledoval na Garminu, postupně jsme to stupňovali a brzy jsem se cítil dobře,“ říká.

Většinu odběhal sám, jen v sobotu se vydával na společný tempový běh se skupinou Keňanů, oni dávali třicet kilometrů, on od dvaceti k šestnácti. „Takhle mi to vyhovuje, oni mají ten trénink přece jinak postavený,“ hodnotí. Běhal, odpočíval i jedl sám, neplýtval energií. Bydlel poprvé v apartmánu s teplou vodou a kuchyní, kde si večer vařil. Na obědy chodil do oblíbené restaurace na kozí žaludky. Oproti minulosti, kdy zde trávil až tři měsíce, tu pobyl tentokrát jen 36 dní, měl i domácí povinnosti. Za tu dobu ale „natočil“ k osmi stovkám kilometrů, denně ve dvou fázích. Prvního volného dne se dočkal až skoro po dvou měsících.

Letos míří hlavně k půlmaratonům, ten nejlepší chce zaběhnout práce teď v sobotu v Praze. A hned týden nato plánuje start na mistrovství republiky na stejné trati v Pardubicích. „Naběháno mám dost, k tomu kvalitní karbonové boty, za tři dny jsem ready,“ nebojí se. V roce 2019 dokázal tuto kombinaci zvládnout v časech 1:04,02, resp. 1:04,28. Limit na půlmaratonské mistrovství světa koncem roku však činí 1:03:00. „Můj osobák už je docela starý (1:03:23 z Prahy 2017), rád bych ho posunul,“ usmívá se.

Jeho pozitivní náboj vás hned nakopne. „Maraton je hodně těžký na psychiku. Chystáte se dlouhou dobu, jste pod tlakem a pak něco nevyjde, třeba počasí, a měsíc se z toho ještě sbíráte. To mě hodně svazovalo. Proto se chci zase víc zaměřit na půlmaraton, z toho můžu běhat desítky a třeba i ten maraton v Praze nakonec zaběhnu líp. Uvidíme, jak vyjde konec a jak se srovnám s tou mojí alergií,“ dodává.

P. S. Pražský půlmaraton doběhl …. jako třetí nejlepší Evrppan v čase 1:04:36 v teplotě okolo nuly a nepříjemném větru. Osobní rekord ani limit na MS neatakoval, na druhou stranu zaběhl nejlepší čas v posledních třech leetch. „Ty podmínky nebyly, ale jsem spokojený, konečně za se dobrý čas. Oblíkl jsem se dobře, ale mezi šestým a devátým ze Smíchova hodně foukalo. Běželi jsme většinou ve třech, střídali, ale mohl jsem být k sobě tvrdší. Ještě kdybychom doběhli Rakušana Vojtu, ten byl kousek před námi, třeba bychom se vytáhli o něco líp. Je to tady ro mě nejlepší závod, jsem rád, že jsem tu zasebyl. Za týden v Pardubicích na mistrovství republik uvidíme, jak to půjde. Pokud by se tam objevili nějací Keňani, třeba by se mohl čas ještě i posunout.“